Počet zobrazení stránky

neděle 1. července 2012

Napoleon na Grillhammeru 2012 by zdendalini

Rybník a Napoleon
   Představovat hru Napoleon netřeba. Je to nízkonákladová a pravidlově jednoduchá hra, již vyvíjí Vojtěch Mareš aka Rybnik. Už nějakou dobu mu do vymýšlení kibicuji, k vyzkoušení mnou komentovaných pravidel jsem se však ještě nedostal. Velmi jsem se proto těšil, až si na Grillhammeru zahrajeme a já si vše ošahám na ostro. Hned po příjezdu jsem byl překvapen pěkně svázanými barevnými pravidly se spoustou obrázků z té doby. Také jsem si poprvé prohlédl vojáčky v tomto měřítku a musím říct, že to jsou fakt mrňky. Ani se Rybníkoj nedivím, že se mu nechce do jejich barvení. Ten si zabral jeden stůl, který osázel vlastními terény a vyložil tam armády pro potěchu ostatním. Kdokoliv šel kolem a na něco se zeptal, rád mu odpověděl. A když se setmělo, vybalil jsem i já svého Napoleona a přijmul Rybníkovu hozenou rukavici na poli bitevním.
   Dříve než se vrhnu na popis našeho klání se malinko zmíním o pravidlech a reáliích. Hraje se s vojáčky v měřítku 1/72, kteří jsou přiděláni magnetickou páskou na destičku přesně daného rozměru. Tato destička je opatřena otvory, tzv. otočnými body formace. Sled kola je víceméně standardní, tedy Iniciativa, Pohyb, Střelba, Boj zblízka. V tazích jednotkami se hráči střídají. Je jeden typ pěchoty, tři typy jízdy a dva druhy dělostřelectva. Hody založeny na K6, vzdálenosti měřeny v centimetrech. Není pevně stanovena délka hry, ale po dosažení cíle se odpočítá 7 kol a poté hra skončí.
Půlka hry za náma.
   První hra v pátek večer. Já za Francouze, armáda ve složení dvacítka a třicítka pěšáků, dvě desítky lehké jízdy, dvě děla dlouhého dostřelu. Naproti mě nastoupila Ruská armáda čítající dvě dvacítky a třicítku pěšáků, deset těžkých jezdců a dvě děla dlouhého dostřelu. Herní plán byl 2x2 stopy, deploy na středu stran na sebe kolmých. Cíl bitvy bylo obsadit zemědělskou usedlost v protilehlém rohu, kde se ukrýval můj dženeralo. Vyhrál jsem iniciativu a začal deplojovat. Na kraj vyvíšeniny jsem dal děla, nalevo od nich jeden blok jízdy a napravo od děl obě pěchotní družstva a jednu jízdu. Levá jízda měla jeden cíl a to zdržovat postup ruské pěchoty, zatímco jízda na pravém křídle měla vyčistit cestu pěchotě a umožnit ji obsadit usedlost.
Těsně před koncem.
   Hra nám trvala poměrně dlouho. Jednak jsem si nepamatoval pravidla a stále jsem se na něco musel ptát, druhak jsem u toho popíjel a začla se mi rozmazávat ynteligence. Trošku mě nakrknul Rybník, když se mě asi ve třetím kole po provedení nějakých pohybů nevinně zeptal: "Ty u toho přemejšlíš?!?" :-D Tuhle hlášku si budu pamatovat ještě dlouho. Nenechal jsem se ale rozhodit a pokračoval ve svých geniálních strategických plánech. Moje dva pěchotní bloky pochodovali kam měli víceméně nerušeně, zatímco jízda na levém křídle dělala přesně to co jsem potřeboval, blokovala dva pěchotní bloky nepřítele před postupem k objektivu. Jen jsem prokoučoval děla, vystřelila si snad třikrát, byla ale taky pěkným strašákem a zdržovala protivníka. Situace v půlce hry, kterou nyní popisuji, je vidět na obrázku č.2. Rybník má u usedlosti schovanou těžkou jízdu a na pochodu dvacítku pěšáků. Mě tam pochodují dva bloky a najíždí lehká jízda. Další vývoj byl prostý. Rybník obětoval děla a vyslal pěšáky dobít stavení. Došly tam všechny tři bloky, ovšem bylo tam tak těsno, že se mu nepodařilo dostat do 6.cm, což je zabírací území, víc než jeden blok. Moje dva pluky stály a zabíraly, přičemž blokovali pohyb protivníka. Naházel jsem taky velmi dobré hody na minutí a díky tomu mi v každém bloku jízdy zůstal jeden jezdec, což stačilo k tomu, abych Rybníkoj znemožnil manévrování. Zhruba ve dvě hodiny ráno, po asi třech hodinách hry, mi Rybník pogratuloval k vítězství a zeptal se na mé pocity ze hry. Ty byly sami o sobě velmi dobré, byl jsem v deliriu z vítězství i z popíjeného alkoholu. Ale musím říct, že se mi to hrálo velmi příjemně. I když mají pravidla jednoduchý základ a principy, musí se u toho přemýšlet a taktizovat. S protivníkem se na všem střídáte, je nutno dobře rozmyslet, čím se pohnout dřív a čím později. To byl také důvod mých neúspěchů s dělostřelectvem, vždy jsem s ním hýbal jako s prvním a Rybník mi vším odešel z dostřelu. Dalo mi to ale na druhou stranu možnost nechat si pohyb pěchoty a jízdy až jako reakci na pohyb protivníka, takže to že si nevystřelila děla bylo vynahrazeno výhodnějšími pozicemi mimo dostřel jiných jednotek.
   Na další rozebírání různých elementů hry jsem se již necítil a odporoučel jsem se do hajan.
   V neděli dopoledne jsme dali s panem Rybníkem druhou hru. Rozhodl jsem se ho trošku vyvést z rovnováhy a nechal jsem si jeho Rusáky, zatímco jemu připadly Francouzové. Po zkušenostech z pátka jsem si místo lehké jízdy vzal těžkou, může si dvakrát vystřelit a to je docela darda. Na mé straně tady bojovaly dvě dvacítky a třicítka pěchoty, dvě desítky těžké jízdy a dvě děla s krátkým dostřelem. Rybník nasadil dvě dvacítky pěšáků, dvě desítky lehké jízdy a dvě děla s dlouhým dostřelem.
Bitva v plném proudu.
   Deployovali jsme naproti sobě v rozích a bojovalo se o srub uprostřed bojiště. Rybník nechal jízdu v rezervách a měl na stole jen pěchotu spolu s dělostřelectvem. Já vyložil vše a rozhodl se obejít budovy ve svém deploji, děla nastrčit před baráky aby si konečně i vystřelila a kryla pěchotu, která bude zabírat srub. Měl jsem tam ale tak málo místa, že mi malinko trvalo se odtamtud vymotat. Opět jsem použil jízdu jako strašák a oba bloky vyslal na pravé křídlo. Pěší pluky pochodovali co to šlo a i když jsem věděl, že přijedou z rezerv protivníkovi jízdní oddíly, rozhodl jsem se je ignorovat a řešit je až se objeví ve hře. Rybník co nejrychleji přichvátal jedním plukem pěšáků do zabíracího území a začlo odpočítávání sedmi kol do konce. Onen zabírací blok si mi povedlo během tří kol vystřílet, za ním ale pochodovala dvacítka připravená převzít úlohu po padlých spolubojovnících. Házel jsem jak pánbůh, nejednou Rybník zaskuhral že je to blbá hra když mu nepadli kostky. Přijela jízda z rezerv a nabrala moji pěchotu s devastujícím účinkem, padla skoro celá dvacítka. Další kolo nabrali další dvacítku a opět ji téměř vyhladili. Moje děla si opět nevystřelila. Na pravém křídle mi Rybníkovi husaři pobili moji těžkou jízdu, naštěstí tam byla ještě jedna a ta je pomstila. Pak jsem ale hrál špatnou jednotkou a dovolil Rybníkovi dosunou dvacítku pěšáků do zabírací zóny, kam mě dopochodovala taktéž dvacítka rusáků. Jelikož jsme už oba neměli dostatek jednotek, a hlavně byla dvě kola do konce a nebyla možnost to jakkoliv zvrátit, dohodli jsme se na remíze.
   Tato druhá hra byla svižnější než první. Už jsem se nemusel na kupu pravidel ptát, protože jsem si je pamatoval. Také jsme si před hrou pozměnili pár detailů, jako např. pohyb do boje zblízka, což umožnilo jízdě nabrat pěchotu k čemuž v pátek nedošlo. Udělal jsem pár chyb, které mě stálo vítězství. Za prvé, jeden blok pěchoty měl krýt záda druhému před útokem jízdy z rezervy. Za druhé, onen špatně načasovaný pohyb jízdou, kdy jsem mohl blokovat pěchotu aby se nedostala k objektivu. Za třetí, děla mohla být větší strašák a taky si mohla vystřelit víckrát než třikrát. Za čtvrté, deploy, měl jsem to dost nahamčané a jedna jednotka blokovala pohyb druhé. A určitě bylo dost dalších chyb, které mě ani nenapadnou. Však počkej příště.
   Pokud mám shrnout dojmy ze hry Napoleon, musím říct že jsou velmi kladné. Pokaždé jsem se dobře bavil, a to je přesně účel této hry. Není to ale jen o nějakém šmrdlání jednotkama po bojišti, hráč u toho musí pořádně namáhat mozkové závity, stejně jako u jiných strategických her. Prostředí je velmi přitažlivé, umění války této doby má v sobě jisté kouzlo. Člověk se vyřádí i u modelaření a barvení. Už se těším na svoje vlastní jednotky, až je poslepuju, nabarvím a vydám se poměřit síly s protivníkem.  
   Co bude dále? Je třeba zkoušet a testovat. Musí se dodělat kupa pravidel a detailů, jako jsou deploye, mise nebo rozšiřující pravidla zahrnující morálku atp. Napoleon má před sebou ještě dlouhou cestu, ale na jejím konci stojí originální herní systém, který si bude moci pořídit opravdu každý. A já touhle cestou půjdu rád.